Cheatingová kulturistika

Cheatingová kulturistika

Pavel Vacek | 12. 11. 2015

Vsadil bych se, o co chcete, že podobnou situaci jste zažili všichni. Stojíte před stojanem v posilovně a provádíte bicepsové zdvihy s velkou činkou, na které máte naloženo 50 kg. Tak jak to má být. V pevném postoji, bez záklonu trupu a vystrkování loktů, provádíte opakování po opakování až do momentu, kdy vaše bicepsy pilně rozdmýchávají ohýnek ve svých vláknech a pod pohrůžkou upálení se vás urgentně žádají o konec série.

O tři metry dál dělá šlachovitý mladík stejný cvik, ovšem jeho činka váží 65 kg. „Co to sakra je? Jsem taková srágora, nebo má ten frajer takovou sílu?“ Přemítáte v duchu. Když později dojde na dřepy, střídáte se ve stojanu se dvěma jinými cvičenci. Zátěž 90 kg stačí pro všechny, ale znovu, zatímco vy s rovnými zády dřepujete až dolů v rozvážném tempu, vaši momentální kolegové dělají dřepy s předklonem a ohnutými zády; hlavně však jejich „dřepy“ nejsou o nic více než pouhé pokrčování kolen. Existuje hodně lidí, pletoucích si procvičování svalů se zvedáním co nejtěžších vah, v mylné víře, že je to dobrý způsob pro vynucení růstu.

Běžní kulturisté dosahují přetížení svalů a intenzitu prostřednictvím zvyšování zátěží. V daleko menší míře přidávají opakování a jen výjimečně manipulují s časem. Podle uvedených příkladů je zřejmé, že šizením techniky, využíváním pohybového momentu, rozjezdu a švihu ke zrychlování pohybu lze skutečně podivuhodně zvýšit tréninkové váhy. Pokud ale trénujete proto, abyste byli svalnatější – a o to se snažíme všichni – pohlédněte dál než na váhy činek, strojů a kladek. Měl ten výše zmíněný mladík, trénující s váhou o 30 kg větší, také větší a masivnější bicepsy než vy? Našli byste na nohách spoludřepujících sparingů něco, co by se s notnou dávkou fantazie dalo nazvat masivním kvadricepsem? Intenzitu tréninku totiž tvoří více faktorů, než jen samotná váha činky. Přesvědčíte se prostým pokusem, jež můžete učinit sami na sobě.Vezměte středně těžkou činku a zacvičte bicepsový zdvih v tempu 2/4, to znamená 2 sekundy z vyvěšených paží do bicepsového zatnutí a 4 sekundy nazpět. Za předpokladu plynulé návaznosti opakování, řekněme osmi, by vaše série trvala 48 sekund. Dále udělejte bicepsový zdvih v tempu 4/4 (4 sekundy nahoru a 4 dolů). V této sérii byste pracovali plných 64 sekund. Která opakování byla namáhavější a vyžadovala intenzivnější nasazení? Očividně to budou opakování se 4sekundovou zvedací fází pohybu. Která opakování vyprodukovala více práce za jednotku času? Jistě ta se zvedací fází v délce 2 sekundy. Máme zde dva faktory, výkon a trvání napětí.

Jelikož výkon v návaznosti na výbušnou sílu náleží spíše sportovcům orientovaným na sílu (powerlifting), příkladem hodným následování, se jeví spíše druhá možnost. V zásadě není nezbytné držet se striktně zde uvedených časových hodnot, za zkoušku však stojí cílené zpomalení tempa, ubrání zátěží a korektnost v technickém provedení cviků. Až se za těchto podmínek dopracujete na hranici dřívějších vah a uvidíte svoje nové svaly, už nebudete chtít trénovat jinak.

Rychlé cvičení s pohybovým momentem vytváří zrychlující síly, přispívající ke zvýšenému riziku zranění. Rozpohybovaná váha často narazí na slabé, rizikové, místo kosterně-svalového systému. Obvykle to jsou spodní záda, ramenní klouby, úpony v loktech či kolenní vazy. Tato, mnohdy stěží ovladatelná zátěž, může způsobit drobná poškození, přerůstající až do chronického stavu. Zamyslete se nad následující dedukcí: Čím rychleji se činka pohybuje, tím větší pohybový moment získá*Čím větší je pohybový moment, o to více klesá účinný odpor, stupeň kontrakce svalů i zapojení svalových vláken*Méně pracujících vláken znamená nízkou stimulaci*Výsledkem bývá menší svalový růst než se správnou technikou cviku

Hodnotu superbrutálního cheatingu znají především fyzioterapeuté a ortopedičtí lékaři, neboť tato technika jim zajišťuje poměrně slušný životní standart v podobě neustálého přísunu nových a nových klientů, do této doby vyznavačů chaetingové  techniky.Rozumný, chcete-li chytrý kulturista, brzy zjistí, že s korektní technikou, přiměřenými váhami a rozvážným tempem dojde dál. „Já měl štěstí, že se mi nic nestalo, když jsem jako mladíček z nerozvážnosti a frajeřiny někdy nakládal příliš těžké váhy, nepřiměřené charakteru cviků a svému tehdejšímu stupni trénovanosti a šidil tak správnou techniku,“ přiznává sám Arnold Schwarzenegger.

Oprostíme-li se od myšlenky budování svalů a přijmeme za svou ideu, že tato technika nám pomůže k vyšším silovým výkonům, tak i zde nalezneme jisté trhliny. Jistě, jak už jsem uvedl, cheating z vás udělá na chvíli siláka. 700 kilo na leg-pressu s 3 cm rozsahem pohybu jistě vytvoří na laického návštěvníka fitness centra obrovský dojem. Zrovna tak naložených 170 kilo na benč-press u kterého vám asistují tři lidé a vaše pánev při tom levituje 15 cm nad lavičkou. Ale k čemu to je? Svaly po tomto „cvičení“ nevyrostou. Na soutěži v liftu vás vyženou hned, jakmile uvidí vaši „techniku“, tzn. už v rozcvičovně. Jediné, co vám toto navyšování ega může přinést, je zranění a přísun historek typu „kolik zvedám na benč“, kterými se dají častovat siloví nesportovci, nejlépe v nějakých výčepních zařízeních… Ale to už je zase trochu jiná kapitola.

Komentáře: