Bůh žehnej kulturistice! A taky Evl's Prague.

Bůh žehnej kulturistice! A taky Evl's Prague.

Pavel Vacek | 02. 10. 2017

Co se týká televizní nabídky, jsem vcelku nenáročný. Vystačím si s neustálým opakováním pořadu Top Gear a programové nabídky kanálu Auto moto sport. Ostatně, můj vkus mi nedává moc na výběr. Odkázán na sledování našich osmi herců, kterak se pořád dokola převlékají tu za doktory v nejrůznějších mutacích Ordinace, jinde za detektivy z malých městeček s vražednou kriminalitou Sao Paula, aby kariéru zakončili v travesti show o Hlasu, to raději spáchám sebevraždu objímáním stromů ve společnosti Matěje Stropnického. Tahle produkce je tak zoufalá, že se raději mrknu na dražbu automobilů, které mají sice kličky na dveřích, abyste mohli stáhnout okýnko, ale jejich cena přesto šplhá do cifer s tolika nulami, že jich tolik neuvidíte sedět ani v čekárně sociálky na příspěvky v Hmotné nouzi. V jednom takovém díle dražili speciální verzi Pontiacu TransAm, kterýžto používal Burt Raynolds na promo turné k jakémusi filmu. A Burt Raynolds, ústřední postava vlhkých snů našich matek, byl osobně přítomen, aby podpořil prodej svého plechového parťáka. Fáro to bylo parádní, nablýskané, jako by sjelo z výrobní linky včera. Burt Raynolds, byl nablýskaný o poznání méně a zdálo se, že by měl umřít včera. Přesto uchopil svou rachitickou, třesoucí se paží mikrofon, a zaskřehotal: God bless Amerika! Což bohatě stačilo, aby si výrazně přilepšil k důchodu. A taky to bohatě stačilo k tomu, aby ho moderátor blahořečil za skvělou show…

Tyhle momenty možná podporují řeči, že Amíci nejsou zrovna nejchytřejší na světě. Tohle a ještě výběrové řízení na nejvyššího Američana, kdy do nejužšího výběru z 300 miliónů lidí postoupila profesionální lhářka a herec z reality show s oranžovým make-upem. Ale mně se to jejich přání, aby bůh žehnal jen jim, náramně líbí. Však co jim je do Ruska, Česka, nebo kdovíjaké díry na mapě? Jsou jim ukradené stejně tak, jako mně je šumafuk fotbal, kriket nebo kuželky. A tak i já chci, aby Bůh žehnal v první řadě Fitness, Kulturistice, sportům, co smrděj železem a všem pořadatelům a pak šel klidně na pivo.  

Kulturistika to totiž dneska nemá nejjednodušší a nějaké to Boží vnuknutí by se šiklo. Pro většinu lidí je její vrcholná forma tak strašně vzdálená, že už je snazší uvěřit, že nám Andrej zařídí pečené holuby do úst, než že si vycvičíme aspoň poloviční bicepsy. Navíc jsme se mohli na EVL’s přesvědčit, že ta amatérská část už není zase tak vzdálená profi divizi a nejlepší amatéři už nemusí dlouhé roky čekat na světlo na konci tunelu, kdy se objeví jiskřička naděje na konkurenceschopnost. V transformaci jednotlivých svalových vláken na ty nejsušší svalové nitě by se dokonce mohli mnozí profíci lecčemu přiučit od amatérských závodníků. Není se pak čemu divit, že pokud takový obrázek kulturistiky představíte Mařence u vás v kanceláři, bude si muset vzít prášek na nevolnost. Vy to ostatně děláte každé ráno při pohledu na její ovarové kotníky, takže aspoň jednou vrátíte úder. Přesto jsme se mohli o víkendu přesvědčit, že postavení kulturistiky v naší hierarchii je neotřesitelné a relativně nové kategorie ho nemůžou ohrozit. Je to totiž kulturistika, která nabízí tu nejlepší show, nejlepší potenciál pro trvalé poklesnutí vaší brady a největší porci motivace, přestože většina z nás po příjezdu domů rázem přehodnotila pojem kulturista při pohledu do zrcadla.

Je správné, že kulturistika je vždy vrcholem večera, protože nabízí porci zábavy, kterou nenabídne žádná jiná kategorie. Nesouhlasíte? Možná na to máte právo v případě fitness kategorie, kde přiměřeně svalnaté dívky předvádějí stojky, vyskoče a přemety a to všechno ve svůdných a podmanivých rytmech volné sestavy. Želbohu, jich je jenom pár do počtu a tak si moc dlouhé zábavy neužijeme. Zato dívek, které neumí ani kotrmelec, je asi 200 na pódiu, 300 v hledišti a 1000 přilepených k displejím facebooku, kde s máslem, samozřejmě arašídovým, zdravým, řeší formu jednotlivých závodnic a hned následně svůj offseason špekovzhled. Jasně, mluvím o bikinách a pokud vám funguje aspoň půlka šourku, je třeba uznat, že to je fajn kategorie. Ale koukat na to se zaujetím celou tu dlouhou dobu, na to byste museli mít produkci testosteronu jak Rocco Siffredi. Ty holky na EVLs byly dokonalé, v podstatě bez chyb a mně je záhada, jak se tohle vlastně rozhoduje. Bohužel, pro zábavu je přesně tohle špatná zpráva, protože je potřeba se někomu posmívat, pošklebovat se mu, potutelně pomrkávat po ostatních, nenápadně ukazovat na mikroskopický ďůlek na řiťce a s chlácholivým výrazem ve tváři se obracet na vaše polovičky s tím, že ona má pozadí dokonalé, takže by vlastně taky vyhrála. Jenže, nic takového tam není a vás čeká jen mučivě dlouhá cesta domů lemovaná pastmi v podobě otázek, zda není vaše spolujezdkyně tlustá a pořád se vám líbí…

Physique… A jéje… Zase mně bude někdo spílat, že je nesnáším a že jsem zapšklej, závistivej a kdovíco. Než vám k tomu dodám munici, dovolte mi malou odbočku. Měl bych mít totiž v tuhle chvíli dost másla na hlavě. Ale to je drahý, tak si ji raději posypu popelem. Na jednom ze srazů Extrifit Clubu se objevil týpek, že by chtěl zkusit závodit za fyzíky a já mu to náramně rozmlouval, protože se mi zdál na tuhle kategorii strašně obrovskej. Dnes jsem rád, že mě Miroslav Pribáň neposlechl. Stal se totiž včera absolutním vítězem Evls Prague a novým profíkem. Super a gratuluju a taky se dostávám k obrovskému omylu, kterým jsem opředen. Mně se postavy těhlech kluků líbí moc. Ale kategorie Physique je ta největší nuda pod sluncem. Zábavnější je i vybírat si špínu z pupíku. Ti kluci jsou jeden jak druhej.  Úzký pas, široký ramena, pěknej tvar břicha, bum, medaile, další na řadu. Svádět souboje? A jak jako? Zepředu, zazubit se, vpravo v bok, zazubit se, vpravo v bok, snad to v Barber shopu neposrali s tím zástřihem, vpravo v bok, zazubit se, konec. Jakou máte hloubku svalů? Tvar bicepsu? Jak hluboké jsou vaše rýhy na nohách a čím chceš bojovat příště, když ti máma s tátou špatně skopulovali tvar čtvrté cihličky břicha vpravo? Sorry, nedává mi to smysl..

A proto se těším na kulturistiku. Na to, jestli dokáže borec přijít objemnější než minule. Nebo naopak vysušenější. Jestli dovede využít svých obřích nohou, aby dokázal zakrýt slabší paže. Jestli přebije mizerné tvary hmotou, nebo díky parádním tvarům někdo zválcuje toho hrombáce, který by vám způsobil hnědý dekor ve spoďárech, bafnout na vás v noci. O tom je kulturistika..

Kulturistika čelí výtkám, že už není o estetice a tvarech. Ale to je nesmysl, který vyvrátila každá kategorie kulturistiky na Evl’s. V žádné z nich nevyhrál nějaký supermohutný pazgřivec a pokud se jednotliví vítězové lišili v boji o absolutní prvenství různou mírou estetičnosti, je to tak v pořádku. Každý si má přijít na své a já jsem rád, že rozhodčí dali přednost perfektně načasované formě před objemy. Navíc, těchto soubojů estetika vs. mohutnost, jsme si mohli do sytosti užít i v profi kategoriích 212 lb a Open.

Ty letos nebyly tak nabité jako vloni a já se marně snažím najít důvody, proč se třeba takový Milan Šádek, jenž je ve formě, neboť za týden závodí v Kuvajtu, nenechal opěvovat davem nadšených českých fanoušků, navíc s reálnou šancí na další kvalifikaci na Mr. Olympia. Zřejmě mu nejsou dost dobří. To takový Ricardo Correira, vítěz kategorie do 212 lb se mohl nadšením z diváků a organizace EVL’s pomátnout a rozhodně to od něj nebylo žádné laciné divadýlko. Entuziasmus z něj doslova prýštil, předvedl parádní show jak na Meet&Greet tak na pódiu, zaujal skvělou formu a je to přesně ten typ, co dokáže skloubit estetické, hluboké a kulaté svaly do parádního, oku lahodícího celku. Moc jsem si jeho vystoupení užil, stejně tak jako si početná německá ekipa fanoušků užila souboj svých krajanů. Ostříleného Ronnyho Rockela a debutujícího Steva Benthina, jenž nakonec a po právu svého slavnějšího kolegu porazil. Což nesl Ronny zjevně celkem nelibě. Náš Tomáš Tabačiar udělal klasickou kulturistickou chybu, když se ve své premiérové sezoně mezi profíky, snažil nabrat objemy, aby se neztrácel. Ale větší neznamená vždycky lepší a to ani mezi Profi. Ve formě, kdy na Evl’s vyhrál amatéry by pravděpodobně útočil na Top 5, ale ve včerejší formě, kdy měl o 7 kg víc, se k Top 5 nemohl ani přiblížit. Nevadí, to se stává skoro každému novému profíkovi. S výjimkou Dextera Jacksona, protože poslední očitý svědek jeho debutu, musí být už dávno po smrti. Je neuvěřitelné, v jaké fazóně a výkonnosti dokáže závodit tento 47-letý borec. Vidět to na vlastní oči, znamená uvěřit, že věk je skutečně jen číslo, které nehraje roli. I letos bodoval, obsadil třetí místo a sesekal i mladého floutka Nathana De Ashu, kterého osobně považuji za příštího nositele titulu Mr. Olympia. Moc se mi líbí jeho stavba těla, úzký pas, krásný V tvar trupu a dámy jistě zaujaly i nejvycpanější plavečky z celého startovního pole. Když jsem na začátku psal o tom, že kulturistiky nabídne největší porci zábavy, jistě mě v podvědomí tlačila vzpomínka na doslova umělecký zážitek v podání Lukáše Osladila a jeho volné sestavy. O postavě se nechci nijak dlouze rozepisovat, neboť Lukášova forma je excelentní vždy a všude, jenom mu na ty nejlepší chybí pár kil masa, ale ta sestava, páni, to je něco…. Naskákala mi při ní taková husí kůže, až jsem se bál, že mi vyraší brka. Absolutně precizní načasování póz, které korespondovaly s hudebním doprovodem na mikrovteřiny. Nácvik musel trvat měsíce! Hodně osvěžující v záplavě ploužáků černošských závodníků, nebo vynucování si potlesku máváním na publikum jak na prvního máje. Lukášovi se potlesku dostalo vrchovatě, přestože v tomto směru nemusel hnout brvou. Stejně tak jako Roellymu Winklaarovi, když vyhrál Evl’s Prague Showdown 2017! Jo, teď se vám dostal konečně klacek do ruky a můžete tvrdit, že vyhrálo neforemné, neestetické monstrum. A budete mít pravdu. Ale taky vyhrál nejzábavnější a nejzajímavější závodník startovního pole. Nedokázal jsem spustit oči z jeho surreálných objemů. Do smrti mě bude pronásledovat myšlenka na to, jak někdo může mít čtyři nohy. A proč ty spodní končetiny mají z boku šířku kapotáže Mercedesu GT? Vím, že na to nepřijdu nikdy. Protože tak to má být. Šampion v kulturistice má být nedosažitelný, na jeho svaly máte zírat dlouhé minuty a mají se vám vypálit do mozku tak, že v Domově důchodců budete vyprávět donekonečna historku o setkání s obrem z pohádky. Protože přesně o tom má být kulturistika. O emocích, šoku a zážitku na celý život. A toho se mi dostalo vrchovatě.

P.S. Zatím se mi podařilo vidět všechny ročníky Evl’s Prague. Vždy je to pro mě obrovský zážitek, ze kterého žiju a čerpám inspiraci dlouhé měsíce poté. A vždy si uvědomuji, že to není v dnešní době žádná samozřejmost. Stojí za tím fandovství do kulturistiky pana Petra Speychala a obrovské, několikaměsíční pořadatelské úsilí pana Roberta Speychala a jeho Teamu v čele s panem Petrem Pikem, Vláďou Matim a mnoha a mnoha dalšími. Tímto tedy všem děkuji, že nemusím jezdit tisíce kilometrů daleko, abych mohl vidět ty nejlepší představitele sportu, který tolik milujeme… 

 

Komentáře: