Ben Weider Diamond Cup 2013

Ben Weider Diamond Cup 2013

Pavel Vacek | . .
O tom, že Tomáš vyhrál na soutěži v Řecku, jsme napsali už dost a dost. Ale vlastně jsem se téměř nezmínil o soutěži samotné. A přitom z četných dotazů soudím, že vás to také zajímá. Především hlavně další adepti na zisk profi karty byli dychtiví po informacích. Tak tady je pár postřehů a popis celého našeho putování s Tomem. IMG_1598 Pořádání soutěže Ben Weider Diamond Cup není zase tak překotnou událostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zmínka o těchto závodech byla již v kalendáři zahraničních soutěží IFBB někdy v polovině roku. Konkrétně se tam objevila okolo června. Jenže, kdo by se trmácel do Řecka týden před Vánoci, že? Podnik ovšem výrazně nabral na důležitosti, když po celosvětovém kongresu IFBB konaném v Maroku při příležitosti Mistrovství světa, vyšlo najevo, že bylo odsouhlaseno, že absolutní vítěz Ben Weider Diamond Cup získává nárok na Pro Card IFBB. Není tedy divu, že v hlavách mnoha kulturistů se rozblikala varovná kontrolka, upozorňující na jedinečnou možnost ke vstupu mezi profesionály. IMG_1590
Nejinak tomu bylo i u Tomáše Kašpara. I když byl již téměř 2 měsíce od vrcholu sezóny- Arnold Classic Europe a právě absolvoval soutěž v Petrohradu, neváhal ani na vteřinu a znova nastoupil do vlaku dietního šílenství, aby vystoupil o tři týdny později, připraven podrobit se dalšímu boji tentokrát se zlomovou důležitostí. I já jsem zavětřil, že právě toto je příležitost, u které by měl někdo ze zástupců jeho sponzora firmy Extrifit, rozhodně být. A proto i já si pomalu začal balit kufry. Aby to bylo přesnější, Tomáš balil kufry a já malinký kufíreček.

Prvním šokem pro nás bylo zjištění, že Řekové to pojali skutečně grandiózně a soutěž uspořádali rovnou na 3 dny. Zjevně z obavy z nezvládnutí stovek zájemců o soutěžení.  Upřímně řečeno, byl to dost optimistický předpoklad, ale to nám dost zkomplikovalo cestu, neb při odletu v pondělí aerolinky zřejmě nepočítají s přímým letem. Alespoň ne takovým, na který bychom si nemuseli vzít hypotéku. A tak jsme si ještě udělali zastávku v Mnichově. Tam i zpátky.
PÁTEK

Po příletu do Řecka nastalo klasické ubytování, (mimochodem hotel Civitel Olympic vám mohu při pobytu v Athénách jedině doporučit), a pak už jen příprava na prezenci závodníků. Tady musím také pochválit naše řecké kolegy z výhradního zastoupení Extrifitu v Řecku, kteří nám všemožně pomáhali a zároveň doporučili vhodný hotel. Naším zadáním byl totiž výběr hotelu co nejblíže Olympijskému komplexu, kde se soutěž konala. A to se jednoznačně povedlo. Komplex byl takřka přes ulici, jenže….
IMG_1384
Já tedy nevím, kolik Olympiád jste navštívili vy, ale já ani jednu. Mimo výsadek skrz TV ovladač samozřejmě. A tak mi chyběly potřebné znalosti. Olympijský komplex v Athénách totiž není žádný stadionek, to tedy rozhodně ne. Je to obrovský, monumentální, megalomanský sportovní projekt, kde se skutečně cítíte maličkatí jak myšky. Rozhodně bych jeho návštěvu doporučil všem nadšeným příznivcům Olympiády v Praze. Něco tak obrovského, ale zároveň prázdného, nevyužitého a depresivně postapokalyptického  už jsem dlouho neviděl a musím dodat, že toto grandiózní pohřebiště eurodotací na nás velmi zapůsobilo. Přejít tento komplex nám trvalo dobrých 35-40 minut chůze. Cestu jsme si krátili přemítáním, kolik by se asi tak na tomto místě uživilo našich spoluobčanů, než by na svých kárkách odvozili byť jen nepatrnou část některé z budov sestávajících se převážně z oceli. Na tom jsme se neshodli, ale zajedno jsme byli v tom, že rozebrat Olympijský stadion a odvozit ho do sběrných surovin by se jim zajisté povedlo.
Když jsme tedy prošli onou železnou industriální džunglí a dostavili se na prezenci soutěžících, bylo nám ihned jasné, proč je soutěž koncipována jako třídenní. Pořadatelé totiž začali tak trochu po jižansku. Pohodičkou. V čase zahájení prezentace nebylo ani pódium, ani pořadatelé a ani váha. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se to v nejbližších minutách mělo jakkoliv změnit. Ale byli jsme trpěliví a trpělivost jak je známo růže přináší. Tentokrát tedy váhu, metr a zapisovatele. Druhým problémem byla teplota vzduchu. Řecko v pátek rozhodně netoužilo dostát své pověsti slunečného státu a přetransformovalo svou podobu spíše do obrázku podzimní Anglie. Byla kosa jako v morně, takže prezentace probíhala víceméně ve stylu, někam se nahlašte. Tomovi to beztak mohlo být vcelku jedno. S jeho 116 kg měl výběr kategorií dost omezený. IMG_1393
SOBOTA

Jestliže pátek měl příchuť počasí klišoidního obrázku Anglie, tak v sobotu jsme se probudili do nádherného slunečného a teplého dne. Po absolvování snídaně (Tomáš- ovoce + vločky, já-všechno, co jsem tam viděl) a po procházce centra dění Olympiády 2004, jsme dorazili na místo soutěže. Čímž byl mimochodem velodrom. To je stadionek, kde jezdí rychle dokola bicykly bez brzd, převodů a jiných zbytečností. A jezdí rychle. A byli jsme překvapeni. Co se původně na prezentaci zdálo jako nějaký řecký pouťák, to se nyní ukazovalo jako velmi solidně obsazená soutěž. Jo, jasně, asi to nebyl nejtěžší závod Tomáše v kariéře, ale závodníků a závodnic bylo poměrně dost přes 100. Ale ono to bylo stejně jedno. Nám šlo o kartu. O to, všechny porazit. A o kartu šlo dalším závodníkům. Zejména pak v Tomášově kategorii. Markus Hoppe z Německa a Wissam Ibrahim ze Švédska. Oba svěřenci poměrně známých jmen Petera Trenze, resp. profesionálního kulturisty Ahmada Ahmada taktéž ze Švédska (nezdá se vám na těch švédských jménech něco divného?) Oba dva fakt velký chlapáci. Samozřejmě, soutěž nabídla i ostatní kategorie, vč. váhových rozdělení kulturistů, zrovna tak i početnou část holek- bikin. A taky kategorii Men’s Physique. Mimochodem, bylo to mé první seznámení s touto kategorií jak se říká In natura a mohu vás ujistit, že názor jsem rozhodně nezměnil. Ba naopak, je to ještě horší a přímá konfrontace s trojkombinací dítěte-holky-kluka v podání známého polského závodníka a vítěze jedné z kategorií Mariusze Czerniewicze, je pro mě dost bizarním zážitkem. IMG_1484
Problém je, že já jsem ty závody neviděl tak podrobně a hlavně celý průběh, tudíž vám o nich nemohu příliš referovat. Soustředím se tedy pouze na souboj Tomáše o vítězství v kategorii.

Švéd nám v rozcvičovně naháněl strach. Byl fakt velkej. Ale s nástupem na pódium se objevily jeho slabiny a najednou se z favorita pomalu stával outsider. Zato Markus Hoppe, který se nám zdál v zákulisí hodně zalitý, najednou zničehonic na pódiu prokoukl. A začal poměrně zle zatápět Tomášovi. Pokud by Tomáš byl ve své standardní formě, sfouknul by ho jako svíčku. Ale to nebyl. Dlouhá dieta si vyžádala svou daň a svaly se ne a ne nacukrovat, vyplnit a ztvrdnout, Zkrátka to bylo trochu měkké a nevýrazné a chybělo tomu pověstné Tomášovo rozžílování partií. Moc nám nepomáhalo ani ne úplně optimální nasvícení. Zkrátka po soutěži jsme měli trochu staženou prdýlku. Na druhou stranu nás uklidňovaly početné zástupy lidí, kteří se s Tomášem chtěly vyfotit, a různými posunky naznačovaly, že právě on je pro ně number one. Ale znáte to… IMG_1476
NEDĚLE

Tomáš je ale bojovník. Necouvl ani o píď. Nenechal se opít rohlíkem a nenechal se unést klamnou představou vítězství, nezviklaly ho nesčetná blahopřání k prvnímu místu a nenechal se unést klamnou představou vítězství. Tomáš držel, cukroval a nepil. A v neděli to vyšlo. Probudil se ostrý, vysekaný, brutálně vaskulární a tvrdý, jakkoli to může blbě znít v souvislosti s nedělním ránem. S nově nabytou sebedůvěrou vyšel vstříc čekání na pátou hodinu odpolední, kdy začalo finále. A finále začalo s velkou pompou. Jeden proslov vrcholných činovníků IFBB střídal druhý a vyznamenaných funkcionářů bylo víc než u Stalingradu. A pak Rafael Santoja, prezident IFBB, vyřkl ta památná slova. Boj o profi kartu může propuknout. IMG_1550
My jsme byli připraveni. Švédi byli připravení. Jenom Němci nikde. Markus Hoppe se dlouho neukazoval. Až téměř před nástupem nejtěžší kategorie jsem ho zmerčil. A najednou bylo jasno. Běžel jsem to říct Tomášovi. Hoppe to odpískal. Vzdal to po sobotě. Jinak to není možné. K soutěžení přišel téměř bez barvy a totálně zalitý. V zadních partiích byl Tomášovi na míle vzdálen a to jak objemově, tak především separací a vyrýsováním. Tomáš Kašpar v neděli absolutně dominoval. Ale to už všichni dobře víme a jak se tak říká, to už je historie.
ZÁVĚR

1. ročník Ben Weider Diamond Cup se nevyvaroval drobných chyb. Ale to je při prvních ročnících normální. Podívejte se na 1. ročník Arnold Classic ve Španělsku a to, jakým podnikem je v současnosti. A tímto směrem se chtějí ubírat Řekové a mají dobře našlápnuto. Mají zázemí, podmínky a zjevně také dobré diplomatické vztahy se světovým vedením IFBB. Českým závodníkům bych tuto soutěž rozhodně doporučil. Finanční nákladnost není nijak zásadně odlišná od zmíněného Arnold Classic a důležitost a prestiž Ben Weider Cup bude jenom a jenom stoupat. Myslím, že s nějakým zástupcem Extrifit Teamu se tam příští rok rozhodně setkáte. IMG_1595

Komentáře: