Až dosáhneš to co oni....

Onehdy jsem si vyšel se svojí ženou korzovat ve víru obchodního centra a podpořit hospodářský růst naší krásné země. V prvotních plánech šlo vše hladce, než jsem se dopustil typické mužské nepředloženosti. Na stupnici manželských prohřešků někde mezi pohozenými spoďáry a opomenutým datem sňatku. Zkrátka, mužský pud tomu chtěl, že stočil mé zorničky špatným směrem a ty uzřely řiť jiné ženy. Byl jsem v tom nevinně. Ale velmi záhy, již někde zpovzdálí, jsem zaslechl dobře známý hlas, který mě počastoval poznámkou o starém úchylovi. Na jednu stranu potěší zjištění, že manželský vztah, rozkročený mezi dvě století, se ještě nepřetransformoval do vztahu sourozeneckého, či výsostně přátelského, na druhou stranu je třeba popřemýšlet, zda to, že se podíváte jako muž na pozadí ženy, je výrazem sexuální odchylky, čili úchylnosti. A zde je potřeba, ostatně jako vždy, dát mé drahé polovičce za pravdu. Je. Dnes už ano.

Nebylo tomu tak vždy, ale moderní doba plná humanismu se vyznačuje především tím, že menšinová odchylka je normou a norma je odchylkou. A jestli si myslíte opak, jste rasista. Já vím, že to nedává moc smysl. Leč smysl nedává celá spousta věcí v novověku. Tak třeba na pořadu dne je halasný požadavek dvou pánů, co se mají navzájem rádi, aby mohli mít děťátko. A místo toho, aby jim nějaký vlídný pan doktor vysvětlil, že semínko v hovínkové zahrádce prostě nevzklíčí, ať se mají rádi sebevíc, vede se diskuse o tom, jak to přeci jen nějak zařídit. A pak tu máme lapálie s nově příchozími, kteří by se rádi pošmajchlovali s vaší domácím zvířectvem. Takže místo toho, aby se Ahmed, co má rád kozy, stal terčem pohoršení těch, co mají rádi prsa, stane se spíš zdrojem bitky lidskoprávního aktivisty a ochránce zvířat. Nicméně je tu jedna úchylka, která došla s příchodem nového tisíciletí absolutní rehabilitace a povýšení na široce akceptovatelnou normu. A tou je voyeurismus. Šmíráctví, chcete-li.

Začalo to pořady VyVolení a Big Brothers. Celá země šmírovala, kdy, kdo, dostane ve šmírovací vile záchvat, kdo se ožere jak hovado, kdo prdí ze spaní a kdo se probudí s erekcí. Náramná zábava, ze které výhercům kynula sláva a bankovky. A přitom jste nemuseli vůbec nic umět. Jenom si v pravý okamžik krknout, podrbat se na vejcích, případně ukázat levou bradavku. Když už se zdálo, že máte na kahánku, spustili jste slzy a ukázali druhou. Časem to už diváky přestalo bavit, ale to jenom proto, že podnikavá mládež přišla na to, že k tomu, aby ze sebe dělali retardy za prachy, nemusí absolvovat casting a dožadovat se televize o vysílací čas. Zrodili se Youtubeři. Každý šmírák odteď může mít svého mazlíčka. A že jich je…

Máme tu třeba morbidně obézního mladíka, který si stříká šlehačku do pupíku, aby ji následně mohl zkonzumovat. A to bez předklonu. Stačí tu hmotu nahrnout proti gravitaci. Úplný šaman. Když si pak chrstne gulášovku na hlavu, sukces je zajištěn, sledovanost a sláva taky. Moje dcera, čerstvě znalá ovládání You Tubu, přešla ze sledování Barbie na sledování někoho, kdo hraje její oblíbenou hru s nějakýma žížalama a jejíž aktér si vystačí povětšinou pouze s citoslovci huauaa, heeeej, ssssss, eeeejjj a valení bulev. A tohle veledílo má přes půl milionu shlédnutí. Bravo. No a pak tu máme celou plejádu fitness youtuberů. Jeden většinu roku vypadá jak tlustý chrt a když se dostane do fazóny, ve které mu dobře šité kompresní triko od sponzora vytvaruje sval, chce skákat z okna, páč mu někdo napíše, že prý užívá asteroidy. Nebo steroidy? Nevím, míchá se mi to, protože mi do toho lezou další a další fitness kluci. Třeba ten, co necvičí moc nohy, páč se mu pak blbě sháněj kaťata. Nepopírám, že rada je to excelentní. V módním blogu pro bukvice. Ale u fitness kanálu je to trochu překvapující informace. A na tyhle zase reaguje někdo, kdo skřípe rovnátky v puse, máchá rukama jak figurant utopence, koulí očima a střihá ušima a říká „svůj názor“. Obrovská švanda, sledovanost jede a koruny (asi) taky.

Jestli si teď myslíte, že mám něco proti téhle zábavě, tak si to myslíte veskrze špatně. Ne, nemám. Je to zábava. Cizí emoce jsou vždycky k popukání. Taky na to koukám a nechávám na sebe podprahově působit reklamy, které se pak přesprahově snažím rychle vytěsnit z hlavy. Tím vším přispívám do You Tube kasičky a rád a dobrovolně. Potíž nastává v okamžiku, kdy je nějaké takové video míněno jaksi seriózně. Chápu, že si mládež, notného času hermeticky uzavřená ve virtuálním světě, hledá virtuálního kamaráda a rádce, ale já bych radši, kdyby ten svá tvrzení mohl o něco opřít.  Třeba o výsledky. Reálné, hmatatelné výsledky. Na You Tubu je celá armáda fitness borců, co nám sdělují svůj názor. Ale jakou má jejich slovo váhu? Na základě čeho bych měl brát jejich tvrzení jako hotovou věc? Proč bych si měl říct, že ten člověk ví, co mluví? Na základě vzdělání? 

Ale no tak… Drtivá většina má absolvovaný kurz. No... většina asi ne, ale někdo určitě. Nechci kvalitu kurzů nikterak snižovat, ale už jste někdy slyšeli, že by ho někdo neudělal? Já ne. Ale zato jsem viděl borce, co ho má, a ten učil stahování kladky tím způsobem, že se stahovanou tyčí praštil do varlat. Kurz je bezesporu správná věc, ale nejsem si jist, jestli z vás dělá odborníka. To z vás dělají osobní zkušenosti, zástupy spokojených klientů, všeobecný respekt a podvědomí u odborné veřejnosti. Takový Tomáš Bureš nemá ani facebook, natož You Tube kanál, přesto, jakmile se zeptáte prvního slušně osvaleného borce v posilce na široce akceptovaného odborníka, v devíti z deseti případů vypadne jeho jméno.  A co když si  teda k sobě vezmete do videa odborníka, který by dané problematice měl rozumět? To je skvělý nápad. Takový jsem nedávno viděl. Bohužel v blbém provedení, protože za odborníka na steroidy byl představen někdo, kdo neměl ani vzdělání, ani informace a ještě si slintal na košili. Nebo je kritériem vlastní příklad? No ale pak mluvíme o tomtéž v bleděmodrém. Jak někdo může vyprávět o formě, když pojem forma má různé výklady? Třeba moje paní je ve formě. Mohla by z fleku točit videa, kde by říkala, že už nejí 2 větrníky po nedělním obědě, ale jenom jeden. Oproti Míle z Večerky odnaproti je to Ms. Olympia Bikiny a to by se mezi ně vešla ještě Jarča zezarohu a dalších 350 bab ze čtvrti. Ale riskuji za svou pravdomluvnost týdenní absenci večeří, když prohlásím, že Sabinu Plevákovou by asi nepřekonala. A tak je to i s formou neformou Youtube borců. Předvádějí nám polosádelnaté břicho a mluví o formě, ve které by je pustili na soutěž leda jako prodavače párků v rohlíku. Takže pokud je mezi videorádci borec se soutěžní historií, ideálně úspěšnou, je to pokrok a argumenty mají hnedle těžší kalibr.

Ale největší svízel nastává v okamžiku, kdy jaksi vyjádříte určitý despekt k Youtuberům, jejichž veřejná díla vás neberou, nebo s jejich tvorbou nesouhlasíte. Ano, já vím, nemusíte se na to dívat a to je rozhodně to nejlepší, co můžete udělat. Přesto, voyeurismus je mrcha a já jsem ze zvědavosti viděl jeden díl snědého mladíka, který porušil jasný a evidentní dopravní příkaz a pak se k příslušnici Městské Policie po zbytek videa choval jak debil. Prý je těch videí víc. Nevím, je to možné, ale dle výše míněné rady se na ně odmítám podívat. Jde totiž o to, že v době, kdy bylo normální podívat se na ženský zadek, bylo normální i to, že když jste třeba ukradl jablko, dostal jste facku a omluvil jste se. Dnes, kdy má každý úchyl svého právníka, se natočíte, jak ukradnete jabko a pak se pomocí právních kliček  a fíglů domáháte toho, že tam nikdy nebyla ani jabloň, natož jabko. A obecenstvo plácá dlaněmi o sebe a řičí, jakej je to borec, co to těm policajtům nandal. No… já nevím, myslím, že zloděj je prostě zloděj. A tak se vyjádříte, že to je zloděj a na oplátku se vám dostane všeobjímajícího univerzálního argumentu od fanouška toho a toho Youtubera, že AŽ DOSÁHNEŠ TO CO ON, MŮŽEŠ KRITIZOVAT!  A tím „dosažením“ se myslí sledovanost…

A to se bohužel nikdy nestane. Nikdy jsem neměl ambici stříkat si šlehačku do pupíku, cíleně porušovat předpisy, mudrovat o steroidech s vychrtlým slintou a ukazovat formu s celulitidou na břichu… Takže zůstanu bezvýznamnou nulou, která se bude snažit o to, aby se jeho názory měly o co opřít… Anebo že by? Šlehačku doma máme, otvorů v mém těle je dostatek a namířit kameru na sebe taky umím… Už slyším slávu klepat na dveře…