Andrea Neumannová- Moc jsem chtěla žít

Do roku 2016 vstoupil Extrifit Team s novou posilou v jeho řadách. Dalším členem se stala slovenská závodnice v kategorii Bikiny Fitness Andrea Neumannová, která by ráda využila trendu mírně svalnatějších závodnic této populární kategorii. Na jakých soutěžích ji uvidíme a jaký životní příběh za sebou Andrea má, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Andreo, my jsme se zde v Bratislavě sešli především při příležitosti sepsání sponzorské smlouvy se společností Extrifit. Co pro tebe ten podpis znamená?

Velmi mnoho. Pro mě to znamená nový předěl v životě. Udělat čáru za tím, co bylo a více se zaměřit na to, co bude. Je to pro mě svým způsobem nový začátek.

Co si od toho kroku slibuješ?

Hmm, spíš bych chtěla začít tím, o co se budu snažit já. Budu se snažit dobře reprezentovat značku Extrifit, budu se snažit dosáhnout nejlepší formy, co jsem kdy na soutěži měla, budu se snažit zlepšovat, jak to jen půjde. Budu se snažit přijít co nejvíce do ČR a ráda bych tu soutěžila na nějakém závodě.  Určitě se budu i nadále snažit dobře propagovat fitness životní styl na sociálních sítích atd…

Jaké jsi měla výsledky doposud?

Prozatím jen finálová umístění na Mistrovství Slovenska, Mozolani Cupe a Tatranském poháru. Toto chci určitě změnit a posunout se výše.

Dá se říct, že ty jsi takový vcelku typický produkt dnešní doby spjaté s rozmachem a vlivem sociálních sítí, máš velkou fanouškovskou základnu. Ty dnes mimo jiné pořádáš i casting do klubu Bikiny Bratislava a je zde více než 60 děvčat. Tví fanoušci tě tedy zjevně berou a máš na ně vliv. Proč si myslíš, že to tak je?

Nelžu. Jsem upřímná a na facebooku prezentuji samu sebe. Vždy říkám jen to, co mám na srdci, bez nějakého kalkulu či přetvářky. Ne každému se to líbí, ale já se snažím být slušná a nezacházet do extrémů, které se na veřejnost podle mého názoru nehodí. Lidi vycítí, když s nimi hovoříte upřímně a můžete se jim dívat zpříma do očí. Říkám jim, co si skutečně myslím a myslím si, že lidi dokáží ocenit upřímnost.

Nelze ale přehlédnout to, že jsi poměrně kontroverzní osobnost. Máš hodně obdivovatelů, ale taky nepřátel. Možná by bylo vhodnější použít módní slovo haters, kteří často postují tvé příspěvky s tím, že to je ta, co si jenom fotí zadek a umělá prsa. Jak se stavíš k tomuto?

Pokud bych si nefotila zadek, což je mimochodem u bikiny skoro totéž co u kulturisty biceps, tak možná neupoutám tolik lidí. A tihle lidé mi pak často napíšou, že je upoutal můj zadek, ale později že začali číst i moje myšlenky, které jim toho dost daly. Já jsem ráda, že dokážu fanoušky upoutat a je pak už jen na nich, co si ze mě vezmou. Jestli se jim líbí, to co dělám, co říkám, jakou to má hloubku a význam, anebo prostě budou pořád jen koukat na zadek a brát to i nadále povrchně.

Ano, všiml jsem si, že se často pouštíš do nějakých filozofických úvah a tak se chci zeptat, jestli máš nějakou potřebu tohle ventilovat ven, nebo je to určeno pro tvé fanoušky?

Já jsem strávila celé dětství v nemocnici. Byla jsem tam zhruba 5-6 roků, s toho půl roku na intenzivní péči, protože mi prasklo střevo a měla jsem 2,5 litru ztráty krve. Prostě jsem si prošla těžkými časy. Ale já jsem si moc přála žít. Takže jsem s tím moc bojovala, což ze mě udělalo silnou osobnost, myslím si. I když si lékaři často nevěděli rady, neuměli mi zastavit krvácení a nemoc, já jsem vždycky věřila. A i když jsem měla 36 kilo, vnitřně jsem byla silná. Teprve později, po letech léčby, kdy se moje nemoc ustálila do nějakého klidového režimu, jsem se mohla věnovat sama sobě a věcem, které jsem dělat chtěla a na které, když jsem bojovala o život, prostě nebyl čas. Já jsem vždy byla filozofický typ člověka, bázlivá, přemýšlivá, ale život mě naučil.

O jakém věku se tu bavíme?

Od 9 let do 16-ti let.

A můžeš prozradit, o jakou nemoc se jedná, nebo je to tajemství?

Není to tajemství, ale já o tom moc nemluvím. Říkám si, na co? Lidi tě pak začnou litovat a psát blbosti. Když už to někde zmíním, tak jedině v souvislosti s tím, že jsem invalidní důchodce.

Připomínáš trochu invalidní důchodce za komunismu. To byli častokrát veksláci plní života…

No ano, i já mám kartičku ZTP a pokaždé, když jdu na vlak, vidím ty udivené pohledy a častokrát se mě ptali, a co pak ti je děvčátko… (smích)

Musím přiznat, že i mě tento příběh poměrně šokuje. Takže i nadále jsi pod lékařským dohledem a se současnou formou chodíš na kontroly?

Ano, oni si už zvykli. Ale to bohužel nic neznamená, protože příčiny nemoci tam neustále jsou a nezmizí a nezlepší se. Jenom se to zhoršuje trochu pomaleji. Tomu se nedá pomoct, ale dá se s tím díky biologické léčbě, kterou absolvuji 2x do měsíce, žít. Já se tomu zkrátka nechci podat. Nechci sedět v koutě a litovat se. Proto vypadám, jak vypadám. Ale bohužel to neznamená, že jsem zdravá.

Takže ty máš zřejmě jiný pohled na to, když ti někdo říká, že nemůže trénovat, protože ho zrovna píchlo v boku, že?

Ano, to je jasné. Bolest není nic. Cvičila jsem i se zlomeným palcem u ruky. Prostě se to stáhlo v rukavici a bylo. Co tě nezabije, to tě posílí. U mě je to doslova.

Jaký je tedy tvůj pohled na život a do budoucna?

Takhle… Já už jsem si dnes splnila mnohem víc, než v co jsem kdy doufala. Byly chvíle, kdy jsem si ani nedokázala představit, že budu plnohodnotně žít, natož sportovat. Navíc, s důchodem 270 euro na měsíc, když léky mě stojí 120 euro měsíčně, se vyjít moc nedá. Takže jsem věděla, že se o sebe musím nějak postarat. Problém je, že jako invalidní důchodce nic nerozjedete, protože vám ani banky nepůjčí. Takže každý měsíc jsem si dala stranou 12 euro měsíčně na fitko, což bylo takové sklepní fitko, jedla jsem, co se dalo, ale z bílkovin to byl jen tvaroh. Sem tam i vajíčka, ale to jen výjimečně, protože jsme čtyřčlenná rodina a já jim nemohla vzít deset vajec, které jsme tam měli. To bych byla prostě sobec. Takže na den jsem měla maximálně 3 eura a teď se Andy snaž. Začala jsem to levné jídlo fotit a do toho taky moje přeměny a progres a dávat to na sítě. Lidi v mém okolí si toho začali všímat, viděli tu změnu a začali se hlásit o pomoc. Za 3-4 eura jsem jim pomohla sestavit plán, cvičila jsem s nimi a začalo se mi dařit o něco lépe. Později už jsem pracovala každý den a životní situace se začala výrazně lepšit. Myslím si, že pokud si někdo stěžuje, je to častokrát jen výmluva…

Jak se díváš na to, že mladí kluci a často i holky žehrají na to, že nemají podmínky na závodění, protože je nikdo nesponzoruje atd..?

Že jsem taky neměla. A dokázala závodit? Dokázala. Na tvarohu a rýži. Zhruba po dvou letech cvičení se mě ve fitku všimnul jeden známý, co pochází ze Slovenska, ale žije v Kalifornii a já začala trénovat jeho ženu. A i když jsem si jí nikdy nestěžovala, sami viděli, že to dávám do posledního eura. Takže se rozhodli, že mi pomůžou a sami z vlastních peněz mi objednali doplňky výživy, se kterými jsem do té doby vůbec neměla žádnou zkušenost a poslali mi je až z USA.

Takže, po těchto všech zkušenostech, které máš, ti asi může být jedno, co kdo o tobě napíše na facebooku, ne?

Ne, tohle je mi úplně jedno. To je asi to poslední, co by mě srazilo na kolena.

Jaké soutěže jsou teď před tebou?

První soutěží je Mistrovství Slovenska 31. Dubna. To je zhruba 13 týdnů, takže mám ještě dost času. Praktikuji ketogenní dietu. Sacharidy zařazuji pouze zhruba jednou za 14 dní.

Myslíš si, že ketogenní dieta je pro tebe lepší, než klasické sacharidové vlny?

Nemám úplně dobrou zkušenost se sacharidovými vlnami. Zdá se mi, že na mě moc nefungují a mám pocit, že při nich mi odcházejí svaly. Na pódiu jsem pak byla svalově příliš hubená a to byla pro mě potupa, protože když dávám na fejs fotky, jak mi rostou svaly a jaký mám v tomto směru progres a pak vypadám na soutěži jak anorektička, je to hloupé. Mám pocit, že kombinace bílkovin a tuků je v tomto ohledu pro mě lepší, než čisté bílkoviny a sacharidy.

Když si vsadila na ketogenní dietu, jaké k ní používáš doplňky?

Samozřejmě jsem si nejdříve prostudovala složení, ale vybrala jsem ty, které obsahují minimum cukru. Takže od rána používám Glutamin, přes aminokyseliny, po Thermogel a Agrezz, což jsou úplně fantastické věci. Hodně využívám i Micelar třeba i na to moje pečení. Takže z tohoto já jsem úplně nadšená a jsem ráda, že mi to všechno zabírá a já si mohu vybrat vše, co potřebuji. Toto pro mě velmi mnoho znamená.

Uvidíme tě na soutěži v Čechách?

Pokud nebude kolidovat s nějakým jiným termínem, ráda bych se zúčastnila soutěže BFC Cup na jaře u vás, kterou pořádá nyní již kolega z Teamu Petr Března.

Já ti Andrejko děkuji za rozhovor a budeme se těšit na tvoji účast na tuzemských podiích.