Aleš Zelinka- Rozvíjím to, co mi bylo od Boha dáno.

Aleš Zelinka- Rozvíjím to, co mi bylo od Boha dáno.

Pavel Vacek | . .

Znáte kulturistu, který vystudoval konzervatoř, hraje fotbal a věří v boha? Že ne? Pak se to po přečtení tohoto rozhovoru změní. A garantuji Vám, že tento rozhovor ve Vás zanechá mnoho dojmů. Ales-Zelinka-4
Z kraje bys nám o sobě mohl něco říci.  Kdy ses narodil, kolik měříš, kolik v současné době vážíš a čtenáře budou jistě zajímat i tvé míry.

Zdravím všechny, kdo mají zájem číst :-) a děkuju za možnost prezentace vlastních názorů! Považuji se za neobvyklý typ kulturisty se specifickými názory, ale to jak doufám, nikoho snad neurazí. Ať už v následujících odstavcích budu rozvádět cokoliv, nerad bych se kohokoliv dotkl. Jsem upřímný a rád říkám i věci, které by nemusely být vyřčeny. Přesto rád píšu květnatě a uvádím věci rád do kontextu, aby docházelo k co nejmenšímu neporozumění. Předem bych chtěl zdůraznit, že respektuju a vážím si nasazení každého cvičence i závodního kulturisty.

Je mi 27 let., 1.dubna mi bude 28. Měřím 171cm a moje současná váha se pohybuje někde těsně pod 90kg (v nedávné době jsem pár kilo shodil). Co se týká tělesných měr tak nevím. Většinou se neměřím. Snad jediné co bych věděl je obvod nadloktí, tedy 45cm (nenapumpováno, ale zatnuto).   559329_3554563033952_1321839527_n
Mohl bys ve stručnosti shrnout svoji soutěžní historii?

Ano, shrnu to. Není toho moc. Začal jsem cvičit v 19 letech a jednou jsem absolvoval jarní sezónu v juniorech. To mi bylo 20, bylo to v roce 2005. Vyhrál jsem tehdy první závody a to mi dalo vizi toho, že by se dalo v kulturistice uspět. Přátelé a mnoho lidí kolem mě dávalo hodně impulzů k tomu, že jsem na správné cestě. Bylo to tehdy mistrovství Čech v České Třebové v kategorii do 72kg (tehdy byly jiné kategorie než dnes). Pak jsem byl na mistrovství republiky v Blansku, kde jsem však skončil až třetí. Další rok jsem nemohl startovat, neboť tehdy ještě byli junioři do 21 let a ten rok dokonce navíc i platilo, že když jsem navršil 21 během daného roku před termínem závodu, už jsem nemohl startovat. To byl bohužel i můj případ. Tak jsem měl tedy rok od závodění klid. Pak ve 22 jsem nastoupil poprvé do mužů. To byl rok 2007. Skončil jsem druhý na mistrovství Čech v Litvínově a pak nastal asi můj největší propadák na mistrovství republiky v Orlové. Tehdy jsem byl 7,  těsně za finálovou šesticí. Moc mě to mrzelo a nezdálo se mi to spravedlivé, ale zkrátka to tak bylo. No a pak mi přišly školy a já jen tak rekreačně cvičil. Někdy víc, někdy míň, jeden rok vlastně vůbec a kulturistiku jsem téměř vůbec nesledoval. Začal jsem tehdy hrát fotbal. Pak někdy v létě 2011 jsem se do cvičení znovu celkem obul, sice jsem pořád hrál fotbal, ale koupil jsem si tehdy po dlouhé době i nějaké suplementy, především gainer a creatine, abych minimalizoval ztrátu energie běháním. Začal jsem nabírat i zkvalitňovat, fotbal mě začínal otravovat, tak jsem si na podzim řekl, že zkusím pohárovky. Tak jsem se připravil na Pražský pohár, Gran Prix Pepa Opava a Albixon Cup Čelákovice (dnes už Hitec Cup). Na Opavě se mi podařilo vyhrát kategorii do 80kg a v Praze i Čelákovicích i absolutku. Pro mě nezvyklé úspěchy! Dalo mi to skutečně hodně motivace do dalšího kulturistického snažení. Dalším cílem bylo nabrat a připravit se na jaro 2012. Tedy Čechy, Republiku a Evropu. Poprvé jsem měl ambice zkusit reprezentovat. Nakonec však bohužel díky mnoha faktorům, včetně mé velmi laksní přípravy, dopadla sezóna celkem dost špatně. Skutečně jsem se na Evropu nominoval, ale dopadlo to extrémně bídně a navíc jsem se musel připravit do kategorie „klasická kulturistika“, kterou moc neuznávám a nemám rád. Byl jsem tedy až 9. Na Evropě, na Čechách a Republice v kategorii do 82.5kg dvakrát třetí. Pro mě hořké zklamání, ale zároveň ponaučení. Za prvé se musím lépe a daleko zodpovědněji připravovat, jako všichni ostatní vrcholoví sportovci a také se už nikdy nenechám nikým navádět do věcí, které kategoricky odmítám – klasická kulturistika. To bylo zatím v závodění vše. Je toho zatím celkem dost málo, ale jak doufám, v brzké době bude přibývat!
Dopustil ses v začátcích nějakých chyb? Co bys doporučil mladým klukům, na co si mají dát pozor a na co naopak klást důraz?
 
Stále se dopouštím hodně chyb. Nejen v začátcích! Mám štěstí na několik věcí dohromady. Zaprvé od útlého věku dělám sport s plným nasazením a nikdy jsem ani na chvíli nepřestal a nepřestanu. Zadruhé bych řekl, že se mi poštěstilo pro tento sport i geneticky. Zatřetí jsem v životě měl štěstí na dobré lidi kolem sebe a za čtvrté mi vždy dobře fungovala intuice. Od začátku se mi dobře dařilo eliminovat dobré od špatných rad. Nechávám stranou to, jestli to mohlo být třeba ještě lepší, ale každopádně si v tomto nemůžu stěžovat. Možná bych ještě dodal za páté, že další výhodou, dá-li se to tak nazvat, je určitý druh odstupu co od kulturistiky mám. Dělám kromě kulturistiky docela dost jiných věcí, kterým přiřazuji velkou prioritu. Nejsem tedy svázán způsobem „všechno nebo nic“. Mnohým bych to doporučoval, neboť né každého ambice se snoubí s reálnými možnostmi a řeči typu „můžeš dokázat všechno, budeš-li jen chtít“ jsou v zásadě nesmyslné a pokud vím, dokázal to pouze Ježíš. Je to jistě maximálně inspirativní, ale k tomu je určitě potřeba trochu víc než jen to, co je dáno nám běžným smrtelníkům. Snaha je velmi cenná, ale pokora ještě důležitější. Ta totiž ukazuje v kontrastu, kde se skutečně v daných věcech nacházíme! Pro příklad já věřím v Boha. Pokouším se na prvním místě dělat to, abych rozvíjel, co mi od něj bylo dáno. Nejenom pro sebe, ale pro svou společenskou roli pro ostatní. Teprve na druhém místě jsem já sám pro sebe. Někdy tohle nemusím zvládat a porušuji to, ale o to víc toho následně lituju, když se u toho sám přistihnu. Nebudu tu teď kázat mladým a začínajícím cvičencům o tom, jak chybují, když nedodržují tohle a támhle to. Zásadní je typ přístupu. Přístup vstřebávání informací. Rozvíjení se jako celkové osobnosti po všech stránkách v harmonii. Jsme kulturisté, pokoušíme se budovat estetiku. Kultivujeme tělo, ale tělu je dána i duše a rozum. Na tohle nikdy nesmíme zapomínat při horlivé snaze dosáhnout nejvyšších kulturistických met!! 13
Co ty a silové výkony? Můžeš čtenářům nějaké uvést?

Beru to, co dělám jako výkonnostně-estetickou záležitost. Skutečně výkon je pro mě zásadní. Nemusel by být, když vezmeme v potaz, že nakonec stejně „jenom pózujeme“ a mohlo by být jedno kdo co v posilovně, nebo i mimo ni, zvládne. Dokonce mě nezajímají jenom silové výkony v maximálních opakováních, ale něco, čemu sám říkám „univerzální výkonnost“. Dělá mi radost,  když se svojí „nadváhou a svalovou hustotou“ uběhám celý zápas na fotbale, na velkém hřišti, i bez daného typu tréninku. Pochlubím se tedy tedy nějakými výkony z posilovny.
Klasický bench press maximálka na jedno opakování 170kg (ale dlouho jsem nezkoušel překonat…musím se zase odhodlat!)
Dřep mám 3 opakování s 220kg. Nebo také 22 opakování se 150kg (po těžkých sériích), nebo 142 opakování se 70kg.
Shybů (na široko) mám rekord 32.
Mrtvé tahy jsou mé oblíbené. Maximální výkony ale jezdím s trhačkami. Současná maximálka, kterou jak doufám brzy posunu zase vpřed, je 260kg. Jinak na opakování např 220kg 10krát.
Tlaky na ramena s velkou volnou činkou (spouštím jen na zadní část hlavy na dotek) jsem odjel na několik opakování se 120kg. Nevím však kolik sám v kontrastu dopomoci.
Směřuješ nyní své cvičení k nějakému konkrétnímu cíli? Uvidíme tě v nejbližší době na závodech?

Ano, uvidíte mě zcela jistě na mistrovství Čech a Republiky na konci tohoto dubna. Dále jsem měl v plánu startovat na mistrovství Evropy v Moldávii v květnu, ale nejsem si tím ještě tak jist. Jinak samozřejmě neustále směřuji své snažení k co nejlepší postavě a výkonu obecně!
Hodně tuzemských kulturistů v současné době vynechává domácí soutěže a spíše se zaměřují na soutěže typu Arnold Classic. Myslíš, že to je dobře a že to kulturistice v ČR prospěje?

Ohledně tohoto tématu může na základě mých názorů vzniknout řada kontroverzí. Pro mě, jako hodnotitele a pozorovatele kulturistiky, i jako závodníka, je nejdůležitější kulturistika samotná a teprve až potom je pro mě důležité, kde a „za jakých podmínek“ je vlastně prezentovaná. Pro mě například soutěž Arnold Classic znamená pouze prestižně znějící zahraniční pohárovku s relativně slušným startovním polem, přitahující zájem lidí, kteří se za každou cenu snaží zviditelnit za příznivých podmínek. Nechci působit protivně, ale z hlediska prestiže, by mělo mistrovství Evropy, Asie, Ameriky, Světa být nesrovnatelně cennější. Bohužel, pozornost se upíná čím dál více tímto směrem. Co se však například týká Arnold Classic profesionálů, tak to už je zcela o něčem jiném! To je pak podle mě pravděpodobně druhá nejprestižnější profi soutěž na světě, výše než mistrovství světa atd.
Jestli to prospěje kulturistice v ČR nevím a ani si netroufám odhadovat. Nejsem zas tak znalý situace, abych si to mohl vůbec dovolit. Každopádně každému přeju zasloužený úspěch! Když si to někdo vydře a dojde si k tomu, tak mu budiž všechna čest. Pro spoustu lidí už jenom název „Arnold Classic“ přináší plno motivace do práce. Mě osobně ne (spíše odrazuje), ale to nic nemění na tom, že to může mít pozitivní druh dopadu na spoustu potenciálních lidí. Uškodit to může zase v tom, že bude nabývat trend odklonu od klasických mistrovských soutěží velkých formátů jako ME, MS. V jakém poměru tyto dvě cesty budou a jak se bude tento poměr odvíjet do budoucna je těžká spekulace. Já osobně fandím ME a MS!!! 11946_751_1 (2)
Můžeš čtenářům přiblížit své tréninkové schéma? A konkrétně třeba trénink hrudníku?

Našel jsem se maximálně v tréninkovém principu vybudovaným Dorianem Yatesem. Upravil jsem si jeho principy na svoji míru. Systém je v zásadě stejný, jen občas používám jiné cviky a jejich sledy. Když mám trénovat danou partii, tak mi jde hlavně o to (díky svému tělesnému typu), abych zatížil sval v maximální míře při minimu výdeje energie (myšleno během času). Potřebuji energií šetřit, abych zvládl být v nadbytku i přes velké výkonnostní nároky. Dále je pro mě zásadní hledat jednotlivé kategorie cviků, zatěžující danou partii co nejvíce různými způsoby. Podle typů vláken, dráhy pohybů, nebo typů kontrakcí a zatížení. Většinou si vezmu 4-6 různých cviků, přičemž je většinou skládám za sebou od nejnáročnějšího po nejsnazší (dá-li se to tak vůbec říct), nebo chcete-li od nejkomplexnějších po nejizolovanější. Každý z nich pak jedu na maximum, zhruba podle schématu Doriana Yatese. Cca 6-8 opakování na maximum sám plus dopomoci, nebo i drop sety, i negativní opakování. Každý cvik provádím na tento způsob. V rámci jednotlivých kategorií pak nalézám nejvhodnější reprezentanty svého druhu a zařadím za sebou, jak jsem již zmiňoval. Dále co se týká frekvence tréninků, většinou trénuji 3krát týdně, víc ne. Tento způsob cvičení je dost náročný na regeneraci a nejde si na něj při správném způsobu provádění vybudovat dostatečnou adaptaci. Cvičím takhle už dlouho a necítím stagnaci. Ta přijde pouze tehdy (bez zranění, nebo jiných omezení), nedodržuje-li se princip progresivního nárůstu intenzity. Intenzita je snadno definovatelná jako soubor několika parametrů. Buď si každý trénink: přidám závaží, nebo s ním provedu více opakování, nebo si přidám sérii navíc, nebo si ztížím daný kontext cviků, nebo zkrátím pauzu. Případně kombinace několika těchto parametrů. Pokaždé jde aspoň jeden tento parametr navýšit. Pokud roste jeden z nich, rostou s ním i ostatní. Pokud postupně navyšují všechny z nich, jste na ideální cestě. Z povahy věci je jasné (i z mé vlastní zkušenosti), že při dodržování tohoto trendu a dodržování aspoň slušné životosprávy nezbývá, než se posouvat kupředu.
 
Příklad tréninku prsou:
Bench press hlavou nahoru s velkou činkou: 1 maximální série (po 2-3 rozehřívacích -lehkých)
Tlaky jednoručkami na rovné lavici: 1 maximální série
Bench press hlavou dolů s velkou činkou: 1 maximální série
Peck-deck: 1 maximální série složená ze dvou dropů, zhruba v poměru 6, 6, 6 (dané dropy vždy zhruba na 2/3 původní váhy)
Křižmé rozpažkové střihy přes spodní protisměrné kladky: 1 maximální série
Pullover: 1 maximální série 537979_336102876490128_960206945_n
Doporučil bys takhle cvičit i začátečníkům?  V souvislosti s tréninkem HEAVY DUTY se často mluví o tom, že tento systém velmi zatěžuje klouby a hrozí zde riziko zranění. Ty jsi v návaznosti na tento trénink nezaznamenal  bolestí kloubů či šlach a zranění se ti vyhýbají?
  
 Začátečníkům bych to nedoporučoval, ale jistým tělesným typům bych doporučil se k tomuto systému trénování postupně propracovávat. Lidem, kteří snadno spalují a mají ekto, nebo mezomorfní tělesné typy. Když budete vykonávat vše technicky správně, nic se vám nestane. Cvičte naplno, ale naplno i hlavou! Já bolestí kloubů a šlach téměř vůbec netrpím a zranění nemám žádná. Když to jde a je to na místě, tak to tam prostě zbourám (technicky!!!!!). Jde tu hlavně o věci, které jsem zmiňoval v předešlém odstavci.
 
Když už jsme u těch tréninků. Hodně se probírají různé tréninkové programy jako je korte, GVT atd. Máš s těmito tréninky nějaké zkušenosti? A co si o nich myslíš?
 
S většinou těchto tréninků zkušenosti moc nemám, neboť mám za to, že se hodí pro jiné tělesné typy, než jsem já sám. Nemám problém je zadat komukoliv, komu by byly přínosné. Každý typ má nějaké přínosy, ale co jsem v zásadě řekl v předchozím odstavci, toho se prostě držím. Nerad bych dělal kontraproduktivní trénink. Proto mě odpuzuje i určitý druh hecu mezi cvičenci, kteří se sice vybičují k dravým výkonům, ale výsledek je pak minimální. Racionální hec ale uznávám maximálně! Aleš Zelinka 2
Pro koho by tedy tyto tréninkové postupy byly přínosné?

Pro lidi s potřebou pálit více energie a získávat na prvním místě kvalitní hustotu a tvary. Dále těm, co chtějí odpočinout od svých zaběhnutých tréninků a pocítit na chvíli změnu před návratem k osvědčenému. Dále pak pro lidi, kteří rádi experimentují.
 
A co tvůj jídelníček v objemovém období? Hodně kluků nemá ponětí co jíst. Na diskuzních fórech je hromada dotazů na konkrétní jídelníček k nárůstu svalové hmoty. Popíšeš jim pro představu ten tvůj?

Pokud se bavíme o jídelníčku, tak to je zcela jednoznačně mojí největší slabinou! Vím, co bych měl jíst, ale téměř se tím neřídím. Stále jím jídla venku. Z fastfoodu i restaurace, nebo paběrkuju ze supermarketu. Kdyby mě člověk hodnotil jako kulturistu podle životosprávy, tak by musel dojít k závěru, že jsem spíše antikulturista. Říkám to lehce s nádechem vtipu, ale Bohužel to tak je a já s tím velmi těžko bojuji! Jinak, pokud se aspoň něčeho lehce držím, tak se pokouším, jde-li hlavně o bílkoviny, dělit příjem půl na půl. Myšleno polovina z jídla a polovina ze suplementů. Často doháním bílkoviny i konzumací mléka. V létě i dva litry denně, v zimně trochu méně, většinou tak litr. Největší problém ale vidím v tom, že člověk to prostě lidově řečeno, musí užrat. Pokud se dostanete na vyšší hmotnost a máte více svalů, tím více pálíte energie a potřebujete rozvíjet i apetit. Podle mě tohle je nejvíce limitující záležitost. Od určitého stupně už většina těžce nabírajících lidí, kteří snadno pálí energii už jen provozem svých tělesných systémů, nedokáží pokračovat v pravidelných a dostatečných náložích jídla. Co se týká konkrétních příkladů jídel a jídelníčků, je jich všude dost a já s nimi v zásadě souhlasím. Není na tom až taková věda. Stačí pravidelnost, dostatečné množství a frekvence přirozených zdrojů. Já sám jsem si asi dva měsíce v kuchyni nic neuvařil!!! Je to hrozné říct, stydím se, ale je to tak. Prosím, rozhodně si ze mě neberte v tomto příklad. Mám štěstí na genetické vlohy, proto to není až tak poznat.
Dnes a denně se vynořují různí odborníci a spolu s nimi různé novinky v oblasti stravovacích principů. Dokonce jsem četl článek, kde se probírá kolik porcí má cvičící člověk denně jíst. V tom článku psali, že stačí jíst 1 až 2x denně a i v tomto případě může člověk nabírat svalovou hmotu a dokonce při tom spalovat tuk. Jaký je na to tvůj názor?

To je přesně ta typická „částečná pravda vytržená z kontextu“. Nechci se rozhodně považovat za odborníka na výživu, ale ze svého pohledu bych řekl, že toto tvrzení může být platné pouze v extrémních případech. Druhým dechem se totiž neřekne, že by pak byly za potřebí užívat i zakázané, velmi účinné látky, nebo aspoň do sebe cpát mimo těchto jídel hromady výživových doplňků (ještě spíše oboje dohromady). Ale kdo má mozek k myšlení a disponuje určitou dávkou zkušenosti a rozumu, tak se nenechá takovými tvrzeními rozhodně ovlivnit. Říkávám tomu budovat si filtr na blbost. Je to cenná věc. Připouštět si k tělu jen věci, které už intuitivně dávají racionální smysl, následně si je prozkoušet a vyvodit z toho pro sebe závěry. Osobně si myslím, že držet se standartních osvědčených metod zabírá skvěle a rozhodně není třeba hledat alternativy. To mi pak přijde, jako když žena (prosím neuražte se) toužící po zhubnutí přijde místo do posilovny na zumbu, nebo tak něco (a nejlépe jenom 1 až 2krát týdně).
Pokračování zítra... mnozstevni-slevy

Komentáře: